Autor: Věra Keilov‡
Nejvz‡cnějš’ věc’ na světě je l‡ska. Přestože toto slovo skloňujeme i několikr‡t denně, jeho význam př’liš dobře nech‡peme. Nad smyslem skutečnŽ l‡sky se zamýšl’me pr‡vě nyn’ na jaře, kdy Prahu opět navšt’v’ Alan Lowen, lektor kurzů osobnostn’ho rozvoje The Art of Being¨, který tu u př’ležitosti sv‡tku milenců 1. května povede čtyřdenn’ semin‡ř o l‡sce a uměn’ milovat.
+ Na co se na tomto workshopu můžeme těšit?
R‡d bych lidi přivedl bl’že k tomu, co to znamen‡, když řeknou: Miluji tě. A takŽ k tomu, co se stane, když to skutečně zažij’. Pro mě ãmiluji těÒ znamen‡ přij’m‡m tě œplně takovŽho, jaký jsi a přeji si, aby jsi se takový oslavoval. Hodně lid’ si ale mysl’, že miluji tě znamen‡ patř’š mi, chci tě, mus’š udělat to, co j‡ chci a to vše je propojenŽ s vlastnictv’m a ž‡rlivost’. Ř’kaj’ miluji tě, ale bytost toho druhŽho, ani jej’ pocity nevn’maj’. Na workshopu chci lidi přivŽst k tomu, aby se otevřeli skutečnŽmu významu slova milovat a v’m, že nikdo nemůže skutečně milovat druhŽho, pokud nemiluje s‡m sebe -- svou vlastn’ podstatu.
+ Jak to vysvětl’te bl’že?
Teprve když je člověk v intimn’m a vědomŽm kontaktu s‡m se sebou, může nav‡zat opravdu intimn’ a vědomý vztah k druhŽmu. Nazýv‡m to tzv. prvn’ intimitou. Jde o vlastn’ spojen’ sebe sama se životem ve mně a je třeba se přitom spř‡telit se vš’m, tedy i s t’m, s č’m s‡m v sobě nejsem zadobře a co je moj’ temnějš’ str‡nkou. Teprve když jsem v opravdovŽm intimn’m vztahu se všemi svými pocity, uvědoměn’m, mysl’, intuic’ a svou mužskou či ženskou přirozenost’, mohu být tady a teď a pouze pak mohu nav‡zat i skutečně intimn’ vztah s druhými a milovat je. Podm’nkou je však milovat a přijmout sebe.
Co od sebe chtěj’ všichni lidŽ navz‡jem? Svou př’tomnost. Mohou si ji však d‡t pouze velmi omezeně, pokud sami nenalezli intimn’ spojen’ se sebou samými. Když nejsou v sobě ãdomaÒ, jsou uzavřen’ a skutečnou l‡sku prož’vat nemohou. Z‡klad milostnŽho vztahu je být př’tomný s‡m v sobě a k druhŽmu být otevřený. A k tomu je potřeba spř‡telit se se vš’m, co jsem. Jen pak se dva lidŽ mohou setkat na hlubš’ œrovni a st‡t se jedn’m.
+ Můžete uvŽst př’klad?
ProblŽm je, když v sobě m‡me zavřenŽ dveře, kam sami sebe nepust’me. Když si např’klad někdo zak‡že c’tit smutek a ten pocit se najednou objev’ při sexu, protože sexualita a smutek jsou spolu velmi propojenŽ, t’m jak v sobě zastav’ smutek, zastav’ i sexualitu. Anebo si nedovol’ být zranitelný a jemný, a tak je poř‡d jen tvrdý a studený. Když však dok‡žeme být celistv’ a prož’vat se se vš’m, co je v n‡s, budeme se c’tit šťastnějš’. Život se stane snazš’m a všechno prožijeme naplno. Jde o přijet’ všech barev a všeho, co se v člověku děje a milov‡n’ pr‡vě toho m’sta, kde jsem na svŽ cestě teď.
+ Jak pozn‡me, s č’m v sobě nejsme spř‡teleni? Jak to přesně pojmenovat?
LidŽ chod’ čelem proti zdi a svŽmu životu ř’kaj’: ãneÒ. J‡ je nab‡d‡m, aby mu ř’kali: ãanoÒ. A ty zavřenŽ dveře, co v sobě maj’, se na workshopech uk‡žou samy. Je to nejmystičtějš’ aspekt moj’ pr‡ce, ale doch‡z’ k tomu přirozeně. Nijak se nepokouš’m ty problŽmy popsat, jen důvěřuji tomu, že jak čas ub’h‡, vzrůst‡ ovzduš’ důvěry a bezpeč’. A č’m v’ce se lidŽ c’t’ v bezpeč’ a milov‡ni, t’m v’ce se otev’raj’. Pak si začnou uvědomovat, co sami sobě zak‡zali a co pro ně m‡ být tabu. J‡ ale přijdu a řeknu: ãZůstaň tady. V’m, že se toho boj’š, ale zkus to!Ò Snahou je, aby se člověk opět stal celistvým. A to je pro mě smysl tantry, kter‡ všemu, co je, ř’k‡ ãanoÒ.
Otev’r‡n’ třin‡ctých komnat
+ Na svŽ předn‡šce jste použ’val př’měr s dveřmi a cedulkamiÉ
Představte si dům s mnoha m’stnostmi, který představuje konkrŽtn’ho člověka a jeho vnitřn’ svět. On si však z určitých důvodů na některŽ dveře vyvěsil cedulku s n‡pisem Nevstupovat. Nejčastěji jsou v m’stnostech za těmi dveřmi smutek, sexu‡ln’ vzrušen’, strach ze smrti a traumata z dětstv’. LidŽ pak žij’ pod neust‡lou sebekontrolou, aby tyto dveře nikdy nemuseli otevř’t a nemuseli se konfrontovat s t’m, co si ãzak‡zaliÒ. Jenže pak nemohou sami sebe zaž’vat v tot‡ln’ celistvosti, což je podobnŽ jako ž’t bez nohy nebo bez oka. Jsou jakoby uspan’ a uzavřen’ sami k sobě, ale t’m p‡dem do určitŽ m’ry i k druhým. Moje pr‡ce spoč’v‡ v tom tato m’sta lidem zpř’stupnit. Proto vedu kurzy, kterŽ maj’ různý podtitul, např. strach ze smrti nebo sexu‡ln’ přirozenost. Každý s‡hne po tom, co ho oslov’ nejv’c, ale dalš’ postup je už stejný. To, s č’m sami v sobě nejsme zadobře, takŽ často odsuzujeme na druhých, obviňujeme je a stěžujeme si na ně. K čemu je to dobrŽ?
+ Proč je většina lid’ uzavřen‡ vůči svŽ sexu‡ln’ přirozenosti?
Setk‡v‡m se s jej’m potlačov‡n’m všude na světě a přin‡š’ to celou řadu problŽmů. Sex představuje z‡kladn’ životn’ energii a se svou ženskou či mužskou sexu‡ln’ přirozenost’ je třeba spř‡telit se bezezbytku. Být rozvinutou sexu‡ln’ lidskou bytost’ přitom znamen‡ být ve spojen’ se svým pohlav’m, pocity, srdcem, uvědoměn’m, duš’ i duchem.
Vedu takŽ semin‡ře nazvanŽ Tantra přirozenosti, ale je třeba vysvětlit, že ve svŽm vlastn’m významu tantra znamen‡ předevš’m to zmiňovanŽ ãAnoÒ všemu co je, samozřejmě i v oblasti sexu. LidŽ věd’ o tantře velmi m‡lo a většinou v’ pouze to, že nab‡d‡ k nějakým výjimečným sexu‡ln’m praktik‡m. Přitom jde o celý myšlenkový systŽm. Na semin‡ře nazvanŽ Tantra přirozenosti chod’ lidŽ, kteř’ maj’ z obecnŽho hlediska velmi uspokojivý sexu‡ln’ život, ale hluboko v sobě c’t’, že v tom mus’ být ještě něco v’c a ten důvod, proč to tak c’t’, je, že přitom postr‡daj’ kvalitu př’tomnosti a otevřenosti. Pr‡vě tu předkl‡d‡m jako způsob, jak ž’t šťastný a naplňuj’c’ život ve všech rovin‡ch včetně tŽ sexu‡ln’. Chci, aby lidŽ na mých semin‡ř’ch objevili sv‡ zraněn’, jež pak mohou uzdravit, a věc, kter‡ je mi za ta lŽta nejjasnějš’, je ta, že jen velmi m‡lo z n‡s nen’ nějakým způsobem sexu‡lně zraněno. TŽměř nikdo totiž nevyrůstal v prostřed’, kterŽ by jej vedlo k tomu, aby plně oslavoval svou sexu‡ln’ přirozenost. Proto tomu věnuji i speci‡ln’ ceremoni‡l v programu Tělo, srdce a duše, kdy je každý œčastn’k v tŽto svŽ přirozenosti uv’t‡n. A to proto, že když jsem se po lŽta ptal tis’ců lid’ na to, zda jejich rodina nebo bl’zc’ oslavili jejich sexu‡ln’ probuzen’, celkem zvedlo ruku asi dvan‡ct lid’. Ostatn’ se tomu sm‡li.
+ Předkl‡d‡te takŽ nějakŽ techniky?
Pro mě jsou druhotnŽ. Na semin‡ř’ch Tantra přirozenosti jde o uvědoměn’ si možnŽ hloubky prožitku čili vlastn’ intimitu zahrnuj’c’ sd’len’, meditaci, tanec a oslavov‡n’. Tatra přirozenosti je o nav‡z‡n’ spojen’ se všemi dary, jež n‡m dala naše žensk‡ či mužsk‡ přirozenost. Sexu‡ln’ přirozenost a duše se setk‡vaj’ tam, kde v‡šeň potk‡v‡ touhu srdce.
Učen’ technik je n‡hražka za to, co tantra skutečně je. LidŽ, když mus’ něco vykonat, např. ř’dit se nějakým konkrŽtn’m postupem, vlastně zakrývaj’ to, že si sami nepřipadaj’ dost dobř’. J‡ však zdůrazňuji přirozenost.
Osm let po boku Osha Rajneeshe
+ Jak začalo vaše vlastn’ hled‡n’ sama sebe?
V šedes‡tých letech jsem hledal tam, kde všichni ostatn’ -- rockov‡ muzika, sex i experimentov‡n’ s drogami. Otevřelo se ve mně hned několik ãdveř’Ò najednou. Když jsem ale byl s‡m, c’til jsem, že jsem nešťastný, a tak jsem hledal d‡l. Prvn’ duchovn’ prožitek přišel na workshopu Karla Rogerse -- bylo to v době, kdy jsem dělal doktor‡t z psychologie na Oxfordu. PoslŽze jsem začal vŽst workshopy, až jsem se dostal k nahr‡vce Osha Rajneeshe. Byl jsem z toho tak vyvedený z m’ry, že mi bylo jasnŽ, že za n’m do Indie, do Pœny, mus’m ihned odjet. Nejdř’ve jsem přijel na tři týdny, ale pak s n’m prožil několik let. V Pœně to byly celkem tři roky. Být v př’tomnosti někoho, kdo vyzařuje takový druh vesm’rnŽho porozuměn’ a bezčasovou př’tomnost, pro mě byl ten největš’ dar. Bylo to jedno z nejdůležitějš’ch obdob’ v mŽm životě. Žil jsem v ‡šramu a byl jedn’m z jeho tzv. osobn’ch str‡žců, což byl vlastně jeho trik, jak n‡m umožnit být mu na veřejnosti neust‡le nabl’zku.
+ Co jste s n’m prož’vali? Přizn‡m se, že některŽ jeho myšlenky a výroky mě takŽ inspiruj’.
Po tři roky jsem každŽ r‡no seděl vedle něj, když měl svou rann’ dvouhodinovou předn‡šku a potom tŽměř každý večer, když d‡val svŽ požehn‡n’ dikša. Zbytek času tr‡vil tŽměř výlučně ve svých pokoj’ch. Staraly se o něj dvě ženy, dalš’ lidŽ mu vařili a ukl’zeli, muži byli str‡žci nebo zahradn’ci.
Na jedno tŽma mluvil vždy dlouho, např’klad měs’c. Když hovořil o buddhismu, pamatuji si sŽrii, kter‡ trvala šest měs’ců. Každý druhý měs’c mluvil v jazyku hind’, takže jsme nerozuměli vůbec ničemu. K tomu ale každý druhý den odpov’dal na naše vlastn’ dotazy.
+ Na co jste se ptali? A kdy to vlastně bylo?
Bylo to v druhŽ polovině 70. let a sch‡zelo se n‡s tam několik des’tek. Sanj‡sinovŽ, tj. Oshovi ž‡ci, si sedali před něj a ptali se na věci z každodenn’ho života. Odpov’dal jednotlivcům, ale z‡roveň t’m pracoval s celou komunitou. Jednou večer k němu např’klad přišla dvojice, žena a muž, a ta žena se na svŽho muže velmi zlobila a stěžovala si na něj. Žili v ašr‡mu společně a on měl sexu‡ln’ dobrodružstv’ s jinými ženami. Osho -- tenkr‡t jsme ho však znali pod jmŽnem Bagu‡n -- se na toho muže pod’val a řekl mu: ãJak tohle můžeš dělat svŽ ženě? Tohle nen’ způsob, jak ji milovat. Proč ji tolik zraňuješ? Jestli ji miluješ, tak ji miluj a buď s n’.Ò Samozřejmě jsme si do svědom’ s‡hli všichni a ř’kali jsme si, že je tedy asi třeba být monogamn’. Jenže dalš’ večer přišla dalš’ dvojice a př’běh se opakoval. Tentokr‡t se však Bagu‡n otočil k ženě a pravil: ãZ čeho jsi tak rozč’len‡? Pod’vej se na všechny ty kr‡snŽ ženy kolem. Ty si mysl’š, že by tvůj muž měl být jen s tebou? Chceš ho d‡t do vězen’ a sešněrovat mu kř’dla? Když to uděl‡š, budeš se za nějakou dobu divit, proč už ho nezaj’m‡š. Pouze chceš umrtvit jeho ducha, ale z tohoto vlastněn’ a ž‡rlivosti mus’š vyrůst.Ò
+ Oboj’ je pravda, ale kdy aplikovat jednu a kdy druhou?
Na to by jeho odpověď zněla: ãBuď tady a teď! Ned’vej se do knih, co m‡š dělat, ale buď probuzeným a s‡m se nalaď dovnitř. V jakŽkoliv situaci jednej pr‡vě z toho m’sta, kde jsi teď a buď absolutně př’tomný.Ò Pro něj byla pravda to, co se manifestuje ve chv’li, kdy jsme př’tomn’ a vědom’ si sebe sama. A pr‡vě to jsou největš’ dary, kterŽ jsem od něj dostal. Jednak naučit se, jak m’t hlubokŽ spojen’ s duchem, a jednak vědět, co to znamen‡ být absolutn’ neboli tot‡ln’. Ř’kal: ãNebuďte perfektn’, buďte tot‡ln’!Ò
+ To asi bylo těžkŽÉ
Tak to mělo být. Nikdy n‡s nenechal v ž‡dnŽm pevnŽm přesvědčen’, že něco mus’ být pouze tak a ne jinak, protože bychom si mysleli, že už v’me, jak co m‡ být, ale všechno se st‡le měn’. Proto to vždycky otočil na druhou stranu, aby n‡s od našich přesvědčen’ zase uvolnil. Rozb’jel jakýkoliv dogmatismus a systŽm přesvědčen’ a nechtěl, abychom z něj udělali n‡boženstv’. Naopak chtěl, abychom byli svobodn’ a neviseli mu po zbytek života ãza šosyÒ. Probouzel n‡s a ničil naše ega. V Pœně n‡s takŽ vlastně připravoval na to, že v budoucnu bude všechno ještě těžš’, ale my přesto mus’me obst‡t a věřit sobě a životu, i když vše kolem už bude œplně bizarn’.
+ M‡te na mysli ud‡losti během dalš’ch let str‡vených v ‡šramu v USA?
Ano, bylo to ve st‡tu Oregon a hned od prvn’ho dne, co jsem tam přišel, jsem c’til, že to nen’ v poř‡dku. Zat’mco Pœna byla to nejvzrušivějš’ dobrodružstv’, jakŽ jsem na Zemi mohl naj’t, tohle byl otrocký pracovn’ t‡bor. Ke konci n‡s tam bylo dva a půl tis’ce a vztahy mezi lidmi se vyv’jely tak, že bylo nutnŽ utvořit v komunitě vlastn’ ozbrojenou policii. Narůstala korupce a Osho se bavil t’m, že sb’ral rolls -- royse. Před svou rezidenc’ jich měl postupně dvaadevades‡t. Všichni novin‡ři se ho ptali, proč je m‡, ale on jen žertoval a ž‡dnou odpověď jim nedal.
çšram zač’nal na m’stě malŽho ranče v poušti, za několik let jsme tu však vybudovali skutečnŽ město, kde byly obchody, hotely, letiště, mnoho domů i univerzita. Dospělo to však do bodu, kdy se n‡s lidŽ z okol’ začali ob‡vat a bylo jasnŽ, že se pokus’ naše městečko zničit. A pak se odehr‡lo opravdu několik absurdn’ch pokusů, jak jej zachr‡nit. Osoby, kterŽ se na tom pod’lely nejv’ce, se poslŽze ocitly ve vězen’. Osobně se domn’v‡m, že Osho o všem věděl, ale to byl ten jeho způsob ãvýchovyÒ: Zkuste si to a uvid’te. Dokonce se domn’v‡m, že to celŽ nechal rozb’t œmyslně -- pr‡vě v tom pro n‡s bylo tolik učen’! Američany provokoval, jak mohl a věděl jsem, že to všechno děl‡ proto, aby n‡s, ale i je, probudil.
+ Podařilo se mu to?
Jako psycholog pracuji s lidmi už 37 let a v moj’ pr‡ci s lidmi je tolik toho, čemu rozum’m, ale čemu bych nerozuměl, kdyby to tenkr‡t byl tzv. svatý ‡šram. Osho n‡m ř’k‡val: ãNenab’z’m v‡m r‡j, protože v r‡ji byste se nic nenaučili. Nab’z’m v‡m tržiště.Ò
Jak vychov‡vat děti
Jak‡ je podle v‡s současn‡ životaschopnost modelu rodiny? I to bylo obl’benŽ Oshovo tŽmaÉ
ZaprvŽ si nemysl’m, že existuje nějaký špatný nebo naopak spr‡vný způsob, jak být s někým ve vztahu nebo jak vychov‡vat d’tě. Každý mus’ naj’t svůj vlastn’ způsob. Když však lidŽ přiv‡děj’ na svět děti, to nejz‡sadnějš’ je, aby d’tě bylo milov‡no -- matkou, otcem a dalš’mi bytostmi. Přitom by všichni měli být co nejv’ce vědom’ čili maxim‡lně upř’mn’ sami k sobě a jejich postoj k životu by měl být otevřený. Moje zkušenost za mnoho posledn’ch let je však ta, že děti vyrůstaj’ nejzdravěji, když jsou v otevřenŽm prostřed’ jako je např. určit‡ komunita, společenstv’, a nejsou uzavřeny jen v malŽ buňce rodiny. Miluju pořekadlo, že je třeba cel‡ vesnice k tomu, abyste vychovali jedno d’tě a řekl bych, že to, že tomu tak nen’, je jedna z př’čin soci‡ln’ch dysfunkc’ v naš’ civilizaci. Nam’sto, aby děti žily v komunitě, vstřebaly co nejrozmanitějš’ vlivy a d’ky tomu poznaly samy sebe, jsou samy posazeny k televizi. A to je smutnŽ. D’tě by mělo být milov‡no matkou i otcem, ale z‡roveň být souč‡st’ určitŽho kruhu př‡tel.
+ A co ř’k‡te na současný systŽm školstv’?
Ve škol‡ch a na univerzit‡ch se mlad’ lidŽ uč’ nazpaměť poznatky, kterŽ jim v životě nebudou k ničemu. Vzděl‡n’ je důležitŽ, ale je třeba jej přes‡hnout, nedovolit, aby n‡s determinovalo a j’t d‡l. V současnŽ době však jde vlastně jen o vzděl‡n’ za œčelem větš’ho výdělku. A to je m‡lo.
Všichni jsme lŽta str‡vili ve škol‡ch, kde n‡m učitel ř’kal, co m‡me dělat, j‡ jdu však na svých workshopech jinou cestou. Nen’ to jen o informac’ch, to by mi připadalo nudnŽ, ale o transformaci. Když j‡ měl svŽ učitele, nikdy mě nezaj’maly jejich techniky a metody, ale přitahovala mě k nim jejich osobnost a schopnost být př’tomen pr‡vě teď srdcem a l‡skou.
Na mých workshopech jde o to, jak být šťastný s‡m se sebou a to je uměn’ byt’, skutečnŽ Art of Being.